Problémy závodních simulátorů

Vizuální model tratě nemusí přesně odpovídat skutečnému 3D modelu tratě, po kterém se virtuální vůz pohybuje.

Prakticky nejde o nic jiného než zjednodušení z důvodu snížení požadavků na grafický výkon systému, které nemusí být problémem vlastní simulace.

Vizuální poškození nemusí přesně odpovídat skutečnému modelu poškození virtuálního vozu, jedno, jak je model poškození zjednodušen.

Věrnost zobrazení poškození je podmíněna několika faktorům, mezi něž patří

• objem přenášených dat potřebných na provedení vizualizace a

• rychlost zpracování informace při hromadné nehodě desítek vozů

a to u všech účastníků závodu, aby nedošlo k negativním projevům na plynulosti simulace.

Kolize mezi vozy mohou ve speciálních případech vyvolat nevěrohodný pohyb vozů z důvodu omezení kolizního modelu založeného na různém stupni zjednodušení reality.

Závodní simulátor není primárně navrhován, aby upřednostňoval řešení kolizí na úkor vlastní simulace jízdy vozu. Kolize jsou obvykle speciálním případem v závodě, kdy se musí vyhodnotit vzájemné působení sil dvou pohybujících se objektů, v jednodušším případě jednoho vozu a bariéry, a to v reálném čase, aby se daly ze vztahů vypočítat nové trajektorie vozů a případné následky na voze. Ne vždy však bývá model užívaný pro kalkulaci kolizí totožný s vizuálním modelem nebo skutečností. Na vině je právě různý stupeň zjednodušení, bez kterého by nebylo možné počítat kolize na PC v reálném čase, ale spíše v řádu týdnů.

Problém při simulování měkkých částí.

V současné době se na různém stupni implementují takzvaná soft body. Každý výrobce tím, ale může myslet něco jiného. V jednom případě může jít o tuhost šasi (nemá nekonečnou tuhost a pracuje) v jiném případě o možnost poškození nějaké tuhé části, zatímco se při samotné jízdě chová šasi jako nekonečně tuhé.

Oba případy chování pak platí stejně pro samonosné karoserie a nebo karoserie s klasickým rámem.

Rozporuplné kritiky simulátoru

K hodnocení vlastností softwarového vybavení simulátoru obvykle dochází na nereferenčním hardware a v nereferenční konfiguraci simulátoru. Není sporu o tom, že lze ze simulátoru získat dva odlišné dojmy při užití vybavení v hodnotě 10 000 CZK a 200 000 CZK. Odlišný bude i výkon na trati při zvládání nestandardních situacích, které nelze na levném vybavení na-memorovat (odezva ForceFeedBack volantu 30ms nebo 15ms může být při rychlostech přesahujících 200km/h již zásadním rozdílem). Přepočítaný rozdíl na metry, mezi odezvou ForceFeedBack 30ms a 15ms, odpovídá délce 0.8 metrům při rychlosti 200km/h.

Speciálním problémem je vlastní implementace HW

Gonda se zpožděním volantu

latence sítě, latence simulace

todo - Vzdálenost mezi klientskou stanicí a serverem; elektrony se nešíří rychlostí světla;

Omyly - stížností na netcode (jakékoliv softwarové vybavení výrobce) nemusí být problémem síťového kódu, ale právě zpoždění při přenosu informace přes síťovou vrstvu